Úvod



Doba starých kočovných pastevců, putujících se svými stády za lepšími pastvinami, jež na své cestě potkávají nebezpečí v podobě lítých šelem, hlavně vlků, u nás už dávno skončila, ale nejúčinnější zbraň proti této neúprosné pohromě zůstala, je tu s námi Kavkazský ovčák neboli podle nového Kavkazský pastevecký pes.

Člověk za dob své nadvlády nad Zeměkoulí již dokázal mnohé, dokázal těžit z přírody, z jejího bohatství a z toho co příroda nabízela, dokázal vyzískat ještě více. Nejprve domestikoval zvířata ke své obživě a poté i k jejich ochraně a k ochraně své. A tak z vlka, jež jako udatný bojovník severu dokáže uživit v tvrdých podmínkách svůj hladový krk, člověk vyšlechtil šelmu ještě silnější a udatnější, jež povstala ze stejného základu, ale střetnuvší se tvář proti tváři svého životadárce, nedává mu nejmenší šanci na přežití.

A když člověk zjistil, co mu příroda vůbec nabídla, když mu po boku kráčel udatný, huňatý a neohrožený ochránce jeho stád, majetku a jeho samého, byl by hlupák, kdyby takový dar nepřijal.

Dnešní KPP má v sobě stále ducha starého ochránce stád, ale jeho působení je dnes rozšířené obecně na ochranu veškerého majetku, kterým dnešní člověk může oplývat. Jeho silný hlas je nejdokonalejším alarmem, jeho síla je nejdokonalejším zázemím před vniknutím nežádoucích škůdců do vašeho majetku. Pokud ale chceme plnit tuto službu, službu k nezaplacení, musíme mít určité zkušenosti se psy, neboť kavkazák je pes dominantní a vyžaduje pevné vedení, jež ovšem nespočívá v drezůře, nýbrž v jasném vymezení místa vašeho chlupatého druha v jeho lidské smečce včetně vyjádření lásky k vašemu věrnému příteli. To vše se vám jistojistě vyplatí.

Každý majitel nejen tohoto plemene by měl být důsledný a vycházet ze znalostí zákonitostí vlčí smečky, jejichž vlastnosti chování si naši chlupáčkové stále nesou a každý jedinec psí populace není zcela spokojený, pokud necítí vůdce nad sebou. Je proto nucen se sám ujmout této funkce v pro něj ne příliš vhodné situaci a odtud pramení většina problémů s našimi miláčky, jež pak nabádají naše „všeznalé“ zákonodárce k různým „pohotovým“ opatřením. Nechci nikoho odrazovat od pořízení vlastního psa, jenom nabádám k zodpovědnosti, neboť na jedné straně jsem si přivezl malého medvídka s genetickou základnou ostrého hocha pro hlídání, na druhé straně jsem já, který mu dává do vínku pohodu a schopnost rozeznat opravdové nebezpečí. Kavkazák je sám o sobě pohodový tvor, jež od nás, jako od svého pána očekává obeznámení s co největším spektrem vnějších vlivů a civilizačních výdobytků, aby dokázal posléze objektivně vyhodnocovat nebezpečí. Pryč je doba našich praotců s širými pastvinami uprostřed lůna přírody a taktéž je pryč i doba těchto spřízněných tvorů člověka, kdy se mohli svobodomyslně prohánět kolem stád v lůně se pasoucích. Dnes jsme tady v nahuštěném světě a náš kavkazák potřebuje stále svůj prostor, který chce hlídat. K tomu byl po staletí vyšlechtěn a podle mého názoru to je jeho prvořadá vlastnost, kterou by si měl uchovat i po další generace. Jak by měl vypadat, se každý dočte ve standardu, a především země jeho zrodu, Rusko, má co mluvit do toho, jak má plemeno vypadat a kam by mělo směřovat.

Byl by hřích vůči minulým generacím, sebrat těmto ochráncům východu jejich odvážnou povahu, zdraví a pohyblivost za cenu tolik obdivované mohutnosti, která sama o sobě nikoho neochrání.



Proč právě on

Proč právě já jsem zakotvil u tohoto plemene? Vždy jsem měl u sebe nějakého čtyřnohého kamaráda neboť život bez něj mi přišel poněkud chudý. Od dětství to byli různí kříženci. Zde velký podíl vzpomínek patři mému Rexíkovi, kříženci Německého ovčáka a Husky, který podědil z každého předka to nejlepší. Byl učenlivý, výborně zdolával překážky a přešťasten mě tahal na saních. Nikdo se mě nesměl dotknout, jinak bylo zle. Potom následovali Němečtí ovčáci a po odchodu našeho posledního jsme začali uvažovat o nějakém plemenu s PP. Manželce se líbil Leonberger, mě zase Středoasiat, hlavně pro jeho povahu a potom také urostlý, sněhově bílý bezušák mi připomínal ledního medvěda. Když už jsem se začal pídit po štěňátku SAO, tu se u mé neteře objevila malá chlupatá koule malé kavkazí holky, na kterou jsem se nemohl vynadívat. A to mi vydrželo do dneška.

Když jsem neteř navštívil o dva měsíce později, fenka už byla vzrůstu dospělé ovčandy a pouštěla na mě takovou hrůzu, že jsem musel vyčkat příchodu její paničky. A tak bylo rozhodnuto. ze Žďárských lesů Vyrovnaná a ostražitá povaha Středoasiata v rouše chlupatého Leonbergera se zhmotnila právě v kavkazákovi. Začali jsem s hledáním vhodného štěněte, a tak k nám přišel náš Áron. Chlupatá kulička, která rychle vyrostla v našeho mohutného a silného ochránce, postupně plnila mé očekávání. Snažil jsem se, aby poznal co nejvíce ze světa, který je za plotem, bral jsem ho do města mezi lidi a nechal ho hladit cizími, abych u něho dosáhl pohodového chování vůči rušivým vnějším podnětům a reakcím na cizí lidi mimo jeho teritorium. ze Žďárských lesů Spousta otázek u začínajících majitelů kavkazáka je i ohledně socializace stěněte. Jestli je třeba ho nechat hladit cizími lidmi, či nikoliv, aby se pak nechoval ke všem přívětivě. Toho se ovšem nemusíme obávat neboť kavkazák dokáže sám vyhodnotit situaci, kdy se jedná o nebezpečí a kdy nikoliv. Doma hlídá a venku se nikoho ani nedotkne, a tak by to mělo být. Při jeho ostraze je typické vyhledávání nejvyššího místa pro přehled nad hlídaným územím, aby věděl kde se co šustne. Náš Áron způsobil poprask, když se objevil na hřebenu naší sedlové střechy kam se dostal po rázu dřeva, a odtud měl už přístupné všechny střechy na přilehlých staveních statku. Musel jsem pak sousedy uklidňovat tvrzením, že to je jen strýček FIDO a že vyhlíží štěňata, aby je uložil k spánku.

ze Žďárských lesů Je to zkrátka pan pes, který nás nikdy nepřestane překvapovat a my ho nepřestaneme obdivovat. Neznám žádného dlouholetého majitele kavkazáka, který by po odchodu svého přítele do psího nebe, volil jiné plemeno. Je až s podivem jak takový mohutný, krásný a respekt vyzařující pes, se dokáže jemně a ohleduplně chovat k dětem ze své smečky. Běda tomu, kdo by jim chtěl ublížit. Náš Áron s dětmi vyrostl a až na občasné žduchnutí zadnicí jim nikdy nic neudělal. Při válení a přetahování v trávě a na písku s mým osmiletým synem postupně zjistil, že se poměrně rychle vyměnily role a on se stal tím silnějším. Od té doby nad ním převzal svůj patronát a začal ho ochraňovat.

ze Žďárských lesů Naše Šeri (Cherie) je zase jedna ruka s naší čtyřletou dcerkou, kterou, kdyby nepřišli štěňátka, by si už asi nejraději odnesla na opečovávání do boudy. A to k nám Šerina přišla v 1,5 roce svého života. Přivezl jsem ji Áronovi, neboť každý pes si rád hraje a ve dvou se to lépe táhne. I když teď nevím, jestli jsem přivezl Šeri Áronovi, aby se zklidnil nebo jsem přivezl Šerinu na Árona, aby ho zklidnila ona. Příjde-li do domova hubatá ženská, všechno se točí kolem ní a i ten nejtvrdší chlapík zjihne, tak tomu bylo i v tomto případě. Na co nemá naše holčina fyzičku, to uštěká, ale jedná-li se o práci, tedy o hlídání, hlavní slovo úderníka přebírá chlap.

Kavkazák je pes, který nebude zcela šťastný v kotci bez práce, ale ani když ho necháme bez povšimnutí jen hlídat. Vděčný vám však nebude ani za drezůru, jakou dobře snáší Německý ovčák. Neznamená to, že ho nemáme cvičit, ale je třeba ho cvičit důsledně bez přetěžování neustálými příkazy dokola. Bude pak poslouchat dobře v situacích, kdy je povel zadán, protože ho opravdu potřebujeme vykonat. Pes kavkazský je chytrý, rychle zjistí co po něm chcete, jenomže on chce zase uplatnit vůli svou, takže v době učení na něj musíte vyzrát a donutit ho vždy ke splnění povelu. Pokud ho budete dlouho nutit k opakovaným cvikům, můžete číst z jeho očí věty typu: „ A nešibe ti náhodou, vždyť už jsme to dělali.“ nebo „Samozřejmě, už pádím, jenom si tady čuchnu a jejda, co pak je to tady, hmm, to vypadá slibně, a tady musím ucvrknout, přece ten ratl přede mnou nebude mít hlavní slovo, ajajaj teď mě začalo nesnesitelně kousat pod obojkem……“ A tak večer, když jdeme spát a vidím naši bišonici Ágnes v absolutně bezvládném stavu ležmo na zádech s rozčapenýma nohama oddechovat na gauči, usíná se i mě o to lépe, že venku nad naším nerušeným spánkem bdí psí démoni.